Rozvoj sociálních dovedností nemusí nutně probíhat mezi školními lavicemi, tabulí a učebnicemi. Někdy je mnohem účinnější vyrazit s třídou do přírody, přidat pár stmelovacích her, trochu dobrodružství, špetku odvahy a pořádnou porci dobrého jídla. A přesně tak vypadaly dny žáků 7. A, 7. C a 8. A, kteří vyrazili na táborovou základnu Domino v Hluboké u Skutče.

Už samotná cesta byla malým testem sociálních dovedností. Zatímco většina účastníků dorazila vybavena batohem, někteří pojali výpravu poněkud velkoryse. Kufry byly tak obrovské, že by se do některých možná vešel i menší spolužák. Vysvětlení bylo jednoduché: „Mohla být zima!“ A tak nechyběly mikiny, bundy, tepláky, náhradní ponožky a pravděpodobně ani zásoby oblečení na několik klimatických pásem.

Po příjezdu čekalo všechny prostředí, které připomínalo tak trochu retro tábor. Velké chatky, do kterých se vešlo klidně deset lidí, společné spaní a především spousta prostoru pro společné zážitky. Žádný hotelový pokoj pro jednoho, ale pořádná dávka spolupráce, domlouvání a občasného vyjednávání o tom, kdo bude spát kde. Hlavním cílem pobytu byl rozvoj sociálních dovedností a stmelování kolektivů. Žáci si vyzkoušeli nejrůznější zábavné hry a aktivity, při kterých bylo potřeba spolupracovat, komunikovat, naslouchat ostatním, domluvit se a někdy také překonat vlastní ostych. A protože u některých her nebylo vůbec jisté, zda je důležitější rychlost, důvtip, nebo schopnost nezasmát se ve špatnou chvíli, o zábavu rozhodně nebyla nouze.

Velkým hitem byla také střelba ze vzduchovky. Najednou se ukázalo, že někteří žáci mají překvapivě pevnou ruku a přesné oko. Jiní zase zjistili, že terč je sice pěkně velký, ale trefit se do něj není úplně samozřejmá disciplína.

Když se setmělo, přišla na řadu noční hra s příběhem. Tma, les, napětí a tajemná atmosféra udělaly své. Najednou byli odvážní i ti, kteří přes den tvrdili, že se budou bát. Zvláštní je, jak rychle se člověk v noci začne zajímat o to, kde přesně se nachází jeho kamarád a jestli náhodou neslyšel nějaký podezřelý zvuk…

A aby dobrodružství nebylo málo, čekala účastníky také pořádná sedmikilometrová cesta na vlak do Předhradí. Po několika dnech plných her a aktivit už nohy možná trochu protestovaly, ale vlak se nakonec stal velmi vítaným cílem.

Celý pobyt ale nebyl jen o hrách a legraci. Právě v podobných situacích se přirozeně ukazuje, jak děti dokážou spolupracovat, pomoci si, respektovat ostatní, řešit drobné konflikty a fungovat jako tým. A možná právě proto jsou společné zážitky mimo školu tak důležité. A samozřejmě nesmíme zapomenout na výborné jídlo, které mělo na celkové pohodě účastníků nemalý podíl. Protože jak známo – dobře najedený žák spolupracuje, komunikuje a rozvíjí sociální dovednosti podstatně ochotněji.

Z Domina se tak nakonec vraceli unavení, spokojení a snad i o něco sehranější. Kufry možná zůstaly stejně obrovské, někteří možná získali pár nových modřin a někdo zjistil, že noc v chatce pro deset lidí má své specifické kouzlo. 

Jedno je ale jisté – na společné zážitky se nezapomíná. A na některé historky z Domina už vůbec ne.