Když se řekne přespávačka ve škole, nečeká se úplně klidný večer. Program začal sportovně. Děvčata nastoupila do vybíjené s jasným cílem – vyhrát. A svůj plán splnila na jedničku. Klukům jsme nedaly téměř žádnou šanci. Kluci si zase podmanili fotbalové hřiště. Padaly góly, emoce stoupaly a nakonec se radovali právě oni. Po sportovních výkonech následoval nácvik na akademii. Někteří pilovali kroky, jiní výraz a další hlavně trpělivost. A pak přišla část programu, kterou nikdo oficiálně neplánoval – salta do duchny. Některé pokusy připomínaly gymnastickou sestavu, jiné spíše nouzové přistání. Večer pokračoval florbalovým turnajem a noční hrou po škole. Chodby potemněly, odvaha některých účastníků se zmenšovala úměrně s množstvím tmy a občas bylo slyšet výkřiky, které by probudily i školníka. Závěrečné zpívání a taneček… chtělo by se mi napsat a pak si každý otevřel knížku a přečetl si kapitolu před spaním a záhy usnul… Slovo „spánek“ byl pouze teoretický pojem. Část výpravy sledovala mistrovství světa ve fotbale, část rozebírala sportovní výkony večera a někteří jedinci měli zřejmě za úkol zkontrolovat, zda školní strop vydrží celonoční povídání. Výsledkem byl spánek velmi krátký a velmi slabý. Ráno jsme se probudili unavení, rozlámaní, s několika novými modřinami, boulemi, šrámy a jednou zlomeninou. Přespávačka připomněla, že ve škole se nemusíme učit jen ve třídách. Někdy stačí míč, duchna, trocha odvahy a parta kamarádů. A pevně doufám, že se příště vše obejde bez zranění. LH